Řetěz a šáteček

Rozmaž ta slova,
vytáhni poslední kousek
ze své vyhořelé schránky!
Modré světlo obrazovky
ti vypálí díru do očí
a až je zavřeš uvidíš minulost...
tóny jemně tekoucí vody,
spláchni do hajzlu,
nenech si narušit komfort,
komfortní melancholii,
jen tam jsi doma, pamatuj!
nazuj si polorozpadlý boty,
abys umřel aspoň v botách.
Řetězy kolem krku,
řetězy kolem dveří,
všechno to cinká,
ta falešná svoboda je tak provokativní...
Jdi spát,
jestli nemáš strach ze svoji hlavy...

Perspektiva střízlivosti

Otáčím se zpět,

vidím celý svět,

jak za mnou mizí,

jak je mi čím dál víc cizí,

snažím se utéct pryč,

nechci nic víc...

Vyhledávám střízlivé chvilky,

pod očima černý linky,

místo opiátového opojení

alkoholem opíjení...

Noc je pláštěm milosti,

a ten svět je plný blbostí...

Střízlivý i pod vlivem,

bojuju se svým pocitem...

Prší kapky lítosti,

vím, že není pomoci....

Stará láska

Držela mou hlavu v rukou,

jak těžké břímě,

jež táhne dolů...

dívala se na mě s lítostí,

moje slzy tekly na chodník,

svět byl rozmazaný

a něco ve mě umíralo...

pomalu a bolestivě

brm brm škra škra

zaneprázdňen existencí,
toulám se po parcích,
s lahváčema a trochou smutku,
trochou radosti...
neurčitě zírám po lidech
a oni zírají na mě...
svět se furt točí
a lidé se o život bojí...
vyytlačeni z komfortu,
bojují sami se sebou...
neumí být se svojí hlavou,
nikdo z nich...
kdo ví, co se skrývá
v zákoutích podvědomí...

Existence

Foukal vítr,

Šel jsem odhodlaně,

obklopoval mě....

Mával se mnou jak se suchým listem,

spadlým ze stromu života...

Jen další list mého rodu,

padající k zemi...

Ze země jsem vzešel,

v zemi také skončím...

Sklonil jsem hlavu,

se slzami v očích...

A v tu chvíli jsem byl jen člověkem...

Stromy se nade mnou ohýbaly,

tiše se smály...

...byly mnou a já němi,

ne dnes ne zítra,

byly jsme a vždy byli...

Ach ano smály se...

Té zbytečnosti bytí,

lidské existenci...

Kráčel jsem,

kapky krve padaly na zem,

měnily se v prach...

Slunce mi bylo matkou,

i krásnou milenkou...

Každý den,

jsem se topil v útěše...

Každý den...    

jsem jen člověkem...

rodinná situace

syn: (vezme si šálek čaje a banán v čokoládě, odcházejíce do pracovny)
       teď mě nerušte!...

matka: a nevadí že budu kouřit trávu?

"cvaknutí zámku"