Existence

Foukal vítr,

Šel jsem odhodlaně,

obklopoval mě....

Mával se mnou jak se suchým listem,

spadlým ze stromu života...

Jen další list mého rodu,

padající k zemi...

Ze země jsem vzešel,

v zemi také skončím...

Sklonil jsem hlavu,

se slzami v očích...

A v tu chvíli jsem byl jen člověkem...

Stromy se nade mnou ohýbaly,

tiše se smály...

...byly mnou a já němi,

ne dnes ne zítra,

byly jsme a vždy byli...

Ach ano smály se...

Té zbytečnosti bytí,

lidské existenci...

Kráčel jsem,

kapky krve padaly na zem,

měnily se v prach...

Slunce mi bylo matkou,

i krásnou milenkou...

Každý den,

jsem se topil v útěše...

Každý den...    

jsem jen člověkem...