sobota 11. srpna 2018

Zamilovaná

Cítím se provinile kvůli svým snům
zklamaný tím co se mi zdálo
Jako by se to doopravdy stalo
jako by byl konec všem dnům
jako bych mohl za každou smrt ve svých snech
Jako bych měl na rukou krev

Kde jsou ty krásné sny s liškou?
opilí nějakou levnou flaškou
ležíme v objetí
v laskyplném zajetí
a nic nám nemůže ublížit
jsme nedotknutelní, nic nás nemůže ponížit
Chci tě chránit přede vším
vždyť ty jsi ta o které každou noc sním
snažím se být lepší člověk, kvuli tobě
Bůh vidí že se snažím, že to tak je
sice v něj nevěřím ale on to ví
nějakej někde nad námi bdí

Promlouvá se mnou skrze sny
mluví se mnou když zkouším jiný stavy
Kdy si uvědomuji existenci sebe teď a tady
své zásady, že se ti nikdy nechci otočit zády
žít bezstarostný život není vůbec snadný
avšak lepší než zůstat prázdný
strachovat se a milovat
nebo nic neřešit a ubližovat?
Otázka na kterou známe všichni odpověď
ale nemáme nad sebou kontrolu
a tak se snadno necháváme stáhnout dolů
Opět žádná kontrola
furt a pořád dokola
odebírám se do snových vod a vesmirů
do zdroje inspirace, nás zamilovaných a smutných básníků
A já " jako každý zamilovaný nebo smutný člověk jsem básníkem"

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...