Pavouk

Znám jednoho kluka,

připomíná pavouka...

Plete sítě z šarmu a prvních dojmů,

lesknou se a třpytí,

jak nejdražší látky,

jež vybraly oči šlechtice

s vytříbeným vkusem...

I já se do nich nechal chytit...

Nejdříve se zdá být přítelem,

s objektivními názory a plamenem v srdci...

Avšak po čase jsem poznal že tento plamen není plamen bojovnosti, plamen poháňející vpřed, 

až za své hranice...

Je to plamen který sžírá a zastírá mysl, je to neurčitá zlost a vztek,

vůdči celému světu, 

který může za ty všechny křivdy 

a sračky v životě...

Jeho rebélie je rebélie proti sama sobě...

Člověk, který nemá rád sama sebe nemůže mít rád druhé...

a člověka který má rád jen sama sebe nemá rád nikdo druhý...

Všechny ty elegantně prováděné činnosti,

ukážou se být zas jen další závislostí...

A když potřebuješ záchranou ruku...

není po něm vidu ani slechu...

Neodpouštím mu nic, 

ani mu nic nezazlívám...

Žijeme své životy jak umíme...

Někdo se bije jako lev a někdo je zrádný pavouk...