cognita anima mea

Tak známé duše,
...tak známé...
jejich obličeje,
jako bych je na první pohled nepoznal...
Přibylo na nich vrásek, jizev a starostí...
Nejvíce mluvily oči...
získaly třpyt prožitých chvil...
chvil kdy se vše otočilo druhým směrem,
chvil kdy po dlouhé lži před nosem přišla pravda,
chvil kdy se zdály být krásné jen pošetilé věci,
chvil kdy důležité věci byly odložené na půdu...

Ruku v ruce s pokušitelem jsme putovali,
 ...my truchlivé duše...
kolem omšelých aut,
v jejichž odrazech jsme nepoznávali sama sebe...
Samotná Lilith nás objímala kolem ramen 
a lákala do svých spárů...

Putovali jsme vyhládlí,
s prázdnými žaludky,ulicemi,
 které tak dobře známe...
Patřily nám a byly nám víc domovem,
než ty pravé...
Tak známé,
ach tak známé...
Vidím vaše tváře a vidím přeživší...
Přeživší této společnosti,
kteří odmítli se stát jen tupou ovcí stáda...
S tváří ošlehanou životem...
Životem na hraně...