V jednom velkým víru,
se točíme pořád dokola
a myslíme si, že se něco kolem nás mění,
jenže jediné co se mění jsme my...
Anebo ani to ne...
Točíme se a točíme,
děláme si naivní naděje,
věříme blbostem...
A skutečný život pomalu protéká mezi prsty...
Jako písek z pláže,
jež byl kdysi mohutnou skálou...
Veškerou majestátnost si sebralo moře svými proudy a víry...
Topí se námořníci i naše ideály,
zaslepení touhou po lásce bezcitného moře...
Proklínáme sama sebe,
ale jsme neschopní s tím něco dělat...
Flaška stojí na stole
...příliš blízko...
Vzdáleni druhým a hlavně sami sobě...
Ztraceni v době,
hledáme a nevíme co...
V jednom velkým víru,
z kterého se snažíme dostat...
A tak dál plaveme,
zoufáme si a doufáme že se vlny nezlomí
a nad hlavami se nám nezavře obloha...
Žádné komentáře:
Okomentovat