bez důstojnosti

Bezradnost...
ano to je to slovo, které bych právě teď použil...
moje argumenty, moje mysl, moje osoba
neustále naráží do zdi...
Pořád dokola a dokola,
dokud mi nezačne řinout krev po tvářích...
Jsem jí zaslepený,
ale stále mě něco nutí dál,
narážet a narážet
jen aby to skončilo,
hledám způsob,
jak to ukončit důstojně,
má rozbitá mysl i hlava tomu však nedovolují...
Slyším hlasy...
nevím jestli si někdo špitá ve vedlejší místnosti
nebo jestli to je v mé hlavě...
Už vidím naprosto rozmazaně
 ...ztrácím kontakt s realitou...
umírám... potřísněný krví...
všechny svaly se povolily
a moje oblečení již nemá svou barvu...
nezbylo nic...
ani důstojnost...