neděle 26. ledna 2020

Nutkání

Zbavený veškerého šarmu,
jak Quasimodo,
shrbený, ohavný tvor,
plížící se ulicemi,
nevinně s pohledem devianta...
Fantom opery bez své masky,
jak nahý na jevišti při premiéře...
Hnisavé rány po celém těle...
nekonečná zkouška mysli...
hlavně zaměstnat ruce i hlavu...
tak neskutečné NUTKÁNÍ,
nepřetržitý šepot zlých hlasů...
aspoň na vteřinu být v ráji...
"udělej to!"
aspoň lehký dotek,
pohlazení ti bude blahem!
Mysl mám rozestřenou,
stahují ji k sobě...
pekelní pokušitelé,
nakazili mě a hrají si s mou myslí!
Došel alkohol, můj spasitel...
mé rány hnisají,
objevují se jak stigmata Františka z Assisi...
Zatloukají do mne hřeby,
rezavé, zanechávající hnisavé rány...
volal bych o pomoc,
kdybych věděl že existuje...
Stojím sám proti sobě,
rozum proti pudu
nutkání proti mysli,
co si vyberu?
Kontrolu nebo slast zaplacenou bolestí a krví?
podlehnu či ne...
tomu neskutečnému nutkání...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...