Zbavený veškerého šarmu,
jak Quasimodo,
shrbený, ohavný tvor,
plížící se ulicemi,
nevinně s pohledem devianta...
Fantom opery bez své masky,
jak nahý na jevišti při premiéře...
Hnisavé rány po celém těle...
nekonečná zkouška mysli...
hlavně zaměstnat ruce i hlavu...
tak neskutečné NUTKÁNÍ,
nepřetržitý šepot zlých hlasů...
aspoň na vteřinu být v ráji...
"udělej to!"
aspoň lehký dotek,
pohlazení ti bude blahem!
Mysl mám rozestřenou,
stahují ji k sobě...
pekelní pokušitelé,
nakazili mě a hrají si s mou myslí!
Došel alkohol, můj spasitel...
mé rány hnisají,
objevují se jak stigmata Františka z Assisi...
Zatloukají do mne hřeby,
rezavé, zanechávající hnisavé rány...
volal bych o pomoc,
kdybych věděl že existuje...
Stojím sám proti sobě,
rozum proti pudu
nutkání proti mysli,
co si vyberu?
Kontrolu nebo slast zaplacenou bolestí a krví?
podlehnu či ne...
tomu neskutečnému nutkání...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
neděle 26. ledna 2020
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat