úterý 21. ledna 2020

Báseň podvědomí VI.

Lístek padá z paže stromu,
opět... zas a znovu...
muž stojí opodál v neurčité temnotě,
zírá... cítím to na kůži,
pálí jako led...
kořeny mi rostou pod nohami,
nechtějí mě pustit...
prasata vybíhají z ohrádky
a ženou se přímo na mě...
jejich kopýtka se boří bahnem...
čekám na bytí kostelního zvonu...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...