schodiště do nebe zní z rádia a řidič je pilot Spitfiru v časové smyčce...
Punkáči klapou gládama o podlahu nádraží...
Vlak na nikoho nečeká...
Chlapec ověšený šálou se prodírá mezi jeptiškami...
Povídají si o obědě nikoliv o výkladu kázání...
Slunce zapadá ve dvě hodiny...
A vlak ujíždí jako by se snažil před něčím utéct...
Nebo se snažíme utéct my?
Svítí slunce, ale vzduch řeže v plicích...
Jeď rychleji ! Přidej!
Má každý cestující ve vlaku na mysli...
Průvodčí s potetovaným tělem si krátí čas
flirtováním a letmými pohledy...
Před čím asi utíká ona...?
Ozvaly se brzdy vlaku...
Ten zvuk...
Trhá uši, mrazí na zádech, vřeští jak matka,
které sebrali dítě,
vřeští jak bolest sama...
Když konečně přišlo ticho,
zastavil se čas...
Uprostřed unavených polí...
Přibyl jeden cestujícímezi dimenzemi...
Díval se Bůh vůbec?
Kdo ví...
Jisté je že jeden z nás utekl...
Žádné komentáře:
Okomentovat