Odejdu do té temnoty
a budu v ní bloudit navěky...
Zlákala mě svým teplem,
mateřskou náručí tmy,
jež neoslňuje ani nezaslepí...
Plavu v jejím lůně
a měním tvar vesmíru,
dotýkám se hvězd,
i když trochu pálí a jizví mé ruce,
však usmívám se, protože nejizví mé srdce...
Zavřely se za mnou dveře do našeho světa,
nezoufám si však,
tma a svit hvězd mě konejší jako děťátko v kočáru...
Zahodil jsem svou lidskost a stal se součástí,
splynul s vesmírem...
Žádné komentáře:
Okomentovat