Přátelé

Seděli jsme jak praotci na kopci nad městem...

Povídali si o starých časech,

a uvědomili si, že jsme zestárli...

Už tomu tak bude můj příteli...

Pak bez jediného slova,

jsme se zvedli a odkráčeli do stínu ponurého lesa...

Vesmír

Odejdu do té temnoty

a budu v ní  bloudit navěky...

Zlákala mě svým teplem,

mateřskou náručí tmy,

jež neoslňuje ani nezaslepí...

Plavu v jejím lůně 

a měním tvar vesmíru,

dotýkám se hvězd,

i když trochu pálí a jizví mé ruce,

však usmívám se, protože nejizví mé srdce...

Zavřely se za mnou dveře do našeho světa, 

nezoufám si však, 

tma a svit hvězd mě konejší jako děťátko v kočáru...

Zahodil jsem svou lidskost a stal se součástí,

splynul s vesmírem...

Útěky

Parta babek se dohaduje o Bohu,
schodiště do nebe zní z rádia a řidič je pilot Spitfiru v časové smyčce...
Punkáči klapou gládama o podlahu nádraží...
Vlak na nikoho nečeká...
Chlapec ověšený šálou se prodírá mezi jeptiškami...
Povídají si o obědě nikoliv o výkladu kázání...
Slunce zapadá ve dvě hodiny...
A vlak ujíždí jako by se snažil před něčím utéct...
Nebo se snažíme utéct my? 
Svítí slunce, ale vzduch řeže v plicích...
Jeď rychleji ! Přidej!
Má každý cestující ve vlaku na mysli...
Průvodčí s potetovaným tělem si krátí čas 
flirtováním a letmými pohledy...
Před čím asi utíká ona...?

Ozvaly se brzdy vlaku...
Ten zvuk...
Trhá uši, mrazí na zádech, vřeští jak matka,
které sebrali dítě,
vřeští jak bolest sama...

Když konečně přišlo ticho,
zastavil se čas...
Uprostřed unavených polí...
Přibyl jeden cestujícímezi dimenzemi...
Díval se Bůh vůbec?
Kdo ví...
Jisté je že jeden z nás utekl...

Modrý satén

Byla modrá jak satén
tma vlahé noci v době zimy mé mysli...
Magická záře strážců ulic líně svítí...
na cestu zablouděným tůlákům a žíznivým...
Modré plamínky se plíží uličkami...
Hlavně nebýt prozrazen!
A domy se tváří že spí,
ale já dobře vím, 
že něco skrývají,
často o nich sním...
A to ticho...
Bylo překrásné...
Jen křišťál kapající z okapů 
lehce do ticha šeptal...
Známky staří se nakonec podepsaly...
zamknout se na tři západy a toulat se v jiných krajinách,
mi opět zbylo v náruči,jako už tolikrát...
Nevinně jako snílek
...odcházím...