Japonské chobotnice...
plují slanými moři východu
-nechávají se unášet...
Nenuceně, bez námahy se pohupují...
Mezi falešnými medůzami a mrtvými rybami...
Mezi záplavou vetřelců z království země...
Připlouvá ocelový kolos a chobotnice se dusí na čerstvém vzduchu
s nádechem soli...
Jedinou známou vzpomínkou na domov...
Pak už jen smrt a hektolitry inkoustu na bílých listech...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
sobota 30. listopadu 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V okamžiku ticha a únavy brouzdal jsem svými myšlenkami... na útěku z domova a zase zpět a na botách prach všech cest Na útěku bez šance...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Cítím se provinile kvůli svým snům zklamaný tím co se mi zdálo Jako by se to doopravdy stalo jako by byl konec všem dnům jako bych mohl ...
Žádné komentáře:
Okomentovat