Letěla...
ta neskutečná lehkost bytí,
do dálky až za obzorem...
na bedrech spočívá tíha,
předchozích dnů...
Předchozích roků tmy i světla...
Napětí upozorňuje hlasitými údery,
od stěny ke stěně hlavy...
Svaly jako z gumy,
nohy se lámou pod tou tíhou věcnosti...
Ubývá kůže i nehtů,
ze zakrvavených prstů...
nesnesitelnost tíhy přibývá...
A ta neskutečná lehkost bytí...
odletěla...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Jak bídná to je vlastnost mít potřebu svěřovat se... Zpravidla jsme schopni o sobě vyklopit úplně všechno každému neznámému cizinci, ale kdy...
-
Hledám odpověď Hledám doma Hledám venku Hledám ve skříni i v šuplíku Hledám v krabičce od bonbónů i v plastových sáčcích Hledám sám ...
Žádné komentáře:
Okomentovat