Zaříkávač koček

byla to vlahá noc... šustěly koruny stromů
stíny vysokých baráků byly dokonale černé
a já kráčel zpátky (jak kočka) domů věrně...
přede mnou na konci nekonečné ulice
stál zarostlý muž - na hlavě čepice,
čím blíž jsem byl
svým očím jsem nevěřil...
byl obklopen kočkami
seděly na sloupech i na zemi...
stál tam... zaříkávač koček,
promlouval s nimi beze slov...
jen žluté oči koček,
pozorující lidské životy,
plné zbytečných půjček
a tolik nechtěné nahoty,
na něj hleděly,
posvátně jak k bohovi...
Narušil jsem jejich spojení,
procházel jsem kolem v noci opojení
a dlouho cítil jsem na zádech jeho pohled
pohled jež se zabořil hluboko do mých zad...
jako by mě pronásledoval až domů,
byla to tajemná noc... šustěly koruny stromů