však zdá se, že ne na tomto místě...
je krvavé léto, rok 1945
a každý ví, že mrtví se nemohou vrátit zpět,
tady se zbláznil svět,
a při pohledu na vojáky tuhne v žilách krev...
Jak zvířata zběsilá - vzteklá
vojenská jednotka do mlýnu vtrhla!
Habermanne otevři!
buší rázně do dveří...
V očích nenávist a krutost,
v rukou z oceli moc.
Jak prase na jatka mlynáře vedou
a mlýny stále pomalu ale jistě melou
však zdá se, že ne na tomto místě...
navzdory tomu jak je jeho srdce čisté.
Do zápěstí se zažírají provazy,
a na hlavu padají hanlivé názvy,
zbraň v rukou stvořila kruté bohy
svůj vlastní řád zde zavádí...
A v oblíbené neřesti
najde mlynář neštěstí
když s holičem karty hrával
často chudák holič prohrával,
přátelskou hrou karty se zdály
však hněv a nenávist jen zrály
v srdci muže, jehož ruka
ukončila mlynářovu dráhu života.
Jako myš kočce mlynáře předhodili
holiči dřímajícímu revolvery,
pak prohnal mu koulí hlavu
ukojil se na chvíli svou euforií hněvu
a kdyby moh' udělá to znovu...
Boží mlýny melou pomalu ale jistě,
však zdá se, že ne na tomto místě...
vrah nikdy neodpyká svůj trestba ani nemá pošpiněnou čest,
je přece léto, rok 1945,
rok kdy se zbláznil celý svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat