O něm

A když svůj hlas používal
mé tělo celičké ovládl žal,
smutné ódy v temných lesích pěl
na počest všech krásných těl...
v jejichž náručí spočinul
a v srdcích lásky žár, žhnul...
Každé z nich do jednoho
jeho věrné srdce opustilo...
smutek zrcadlí se v jeho tváři,
jarní kvítí uvadá na oltáři
Pověz prastarý lese
jaká láska, jaké kvítí v tobě květe?
On ,zdá se, vybral si divokou růži,
krásný květ avšak s trny jež trhají kůži
Srdce...
Duši...
Pro divokou Růženku
svůdnou lesní divoženku
pláče a zpívá svoje žalozpěvy
však smutek doprovází zoufalé činy...
skončil své utrpení v řece bílé pěny,
jako vzkaz zanechal jen růži s krvavými trny...