musím v sedm někde být

Ale já musím v sedm někde být!
Někde v labyrintu duše snít.
Potloukat se od zdi ke zdi
dokud celý potlučený nespadnu k zemi
Se slzami v očích růžového moře
v oblaku cigaretového kouře...

Promiňte ale spěchám,
vlastně jsem tam měl už dávno být!
V sedm před bránou reálného
jako hladový vlk výt
ponořit se do vesmíru svého
bez přátel bez věrného psa, sám...

A tak spěchám
a nevím kam,
míjím těla ukřižovaných světců
v Cobainově svetru.
Stigmata na rukou i nohou
táhnu je hustou mlhou.
Promiňte spěchám...
Dál...
před širým oceánem na konci, klekám
a spěchám dál,
protože v sedm jsem měl už někde být
a ve fantomásii snít...