v černém pytli jak pro mrtvolu ležely,
otevřel jsem ho a nahlédl trochu s ostychem,
pak vtáhly mě do tajů své minulosti...
kousky starého života
doprovázené slzami štěstí i smutku
člověk co říkal si poeta,
vykonal tolik skutků...
A ten člověk byl mi blízký...
jako člověk ke kterému máte slabost...
měl nejspíš život hezký,
i tak jeho srdce někdo zlomil jak kost.
Pak slétlo se hejno supů
a sežralo mršinu jeho soukromí během okamžiku...
Ani pes, nejspíš mrtvý, si už nevzpomene
a všechny ty peníze byly zbytečné...
Zmizel... a ja věřím že setrvává v něčím srdci
neboť je mi z toho trochu k pláči...
nejsme věční a přece tolik, plýtváme životy...
Žádné komentáře:
Okomentovat