Zatoulaný úsměv...
Špatný adresát i odesílatel...
Překrásný zpěv,
omámil mě aniž bych chtěl...
Svět přestává dávat smysl
a já před ním na kolena klesl...
Kolaps nebo znovuzrození?
Nebo snad záhadné zmizení?
Jakési "cosi" ženoucí mě vpřed
víc a víc činů co nejdou vrátit zpět
pro úsměv ze soucitu
pro kousek upřímného citu...
Mraky mrtvolně bledé
vrhají na vše světlo šedé...
Okamžik pravdy opět přichází jako poslední
úsměv můj i její z tváři odchází...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
neděle 10. března 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V okamžiku ticha a únavy brouzdal jsem svými myšlenkami... na útěku z domova a zase zpět a na botách prach všech cest Na útěku bez šance...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Cítím se provinile kvůli svým snům zklamaný tím co se mi zdálo Jako by se to doopravdy stalo jako by byl konec všem dnům jako bych mohl ...
Žádné komentáře:
Okomentovat