Den za dnem

Den za dnem...
Přicházíš za mnou...
Rád tě vidím, pláčeš.
Bereš si pivo z ložnice
ztracené v jeskyni pod postelí...
Oknem se vkrádá pach z ulice
a sprcha v koupelně neúprosně odpočítává čas...
Jsme v něm ztraceni na věky...
Mlčím a sleduji tě,
v hlavě mi vládne chaos...
Zeď s otrhanými paletami mě hypnotizuje...
Na stole chladne káva, zbytečně...
Za okny se střídá slunce s měsícem a mé tělo nehybně sedí připoutáné k pohovce...
Zámek u dveří je rozbitý a promlouvá ke kolemjdoucím...
Vstupte...

Neúprosně se blíží dekapitace a narůstá manko za alkohol...
Stojím před zrcadlem a civím té osobě na druhé straně do očí...
Vidím dálku, smutek a moře...
Klidné vody duše i rozbouřené zátoky bičované deštěm...
Sprcha stále kape na důkaz své přítomnosti a stále nemilosrdně odpočítává...
Celý oceán prošel trubkami a oční kontakt bytosti v mé koupelně nekončí...
Rozbitý vrátník pustil nového kolemjdoucího...
Vstupte...