Metro

Studený vzduch proudí plícemi
a zástupy hlav se valí nahoru a dolů v podzemí
Eskalátory jsou pulsující tepny,
pracující bez ustání pro všechny.
Ocelové zvíře přijíždí na minutu přesně,
nabízí pohled na střeva lidí v tlačenici těsné
Bez ohledu na postavení, víru či pohlaví
všichni se pospolitě tlačí,
Sardinky v plechovce...
lidé v ocelové mašině...
Navzájem do sebe narážejí nevrlí dědci i krásné slečny,
když zvíře pod chodníky města má ucpané tepny...
Milenci se tisknou k sobě když vlak zabrzdí moc rychle,
zachráněni tím známým teplem...
A když skřípou brzdy tuhne krev v žilách
a skřípot se nese dál v dlážděných halách,
v podzemním městě plném lidí a krys,
 kde každý promrzlý mrzák najde skrýš...
Podzemní město bez stmívání i rozbřesku,
bez veškerého okrasného lesku.
Domov narkomanů a bezdomovců
nočních stvoření a nezapadajích jednotlivců.
Velké vybudované podzemí,
svatý chrám i podsvětí.