Insomnia

Přišla milostivá tma
celý pokoj přikryla
a na zdech hrají světelné představení
herci stínů a probuzení...
Všichni lidé dávno spí,
jen noční můry v noci bdí.
Zalezlé v zatuchlém doupěti
nočním životem prokletí...
Kletba jež otevírá oči
jež otevírá mysl
kletba probouzejíc každý smysl.
Minulost se dere do ospalé hlavy
ruku v ruce s úzkostivými stavy.
Lapen v pavučině Oduly
střízlivý i opilý.
Nekonečný tok času,
za měsíce jasu.
Všelijaké bludy a myšlenky,
vkrádají se v ranních hodinách do skořápky pokoje nočního tvora,
zevnějškem připomínajícího upíra.

Na slunce oči upírá
když bílý den umírá,
a čeká až se vrátí slunce zas'
až celý pokoj zalije zlatý pás...
Avšak do východu doba dlouhá,
a s odchodem slunce přichází po spánku touha,
jenže tak lehké to není, ouha!
teď démonů jsi slouha!
a nekonečně dlouho tě mučí
vzpomínkami na lásky, které tě ničí!
Přidávají víc a víc
dokud nezůstane vůbec nic,
noční tvor upadne do bezvědomí
a ve snech se v člověka mění,
a první zakokrhání kohouta
žene všechny emoce do kouta,
je čas vydat se do společnosti
navzdory své ospalosti.
Každý den jak mrtvola,
furt a pořád dokola...