a nechala vlézt myšlenku na tebe do hlavy mé...
podala ruku záchranou tonoucímu v moři beznaděje...
Dala kus sebe, naprosto holý a upřímný...
pak už jen vzala kousek mého srdce a zmizela stejně nečekaně...
Stejně jako ses objevila...
A já bytost s půlkou srdce zůstal pohozený opodál...
Mlhou obklopený strom hořící zevnitř...
Žijící ze starého štěstí,
pozvolna se vypařujícího z koruny...
Zvíře v uzkých pološílené strachem
najde ve mě podoby...
bloudící bohém s rozbitou hlavou
brouzdajíc kalužemi...
oděn nepřítomným pohledem
člověka-loutky...
To démon je loutkařem...
A ty moje paní... jeho úhlavní nepřítel
Žádné komentáře:
Okomentovat