středa 23. ledna 2019

Dívka z Divé ulice

V Divé ulici žije černovlasá dívka
sedí na zápraží a dává na odiv svoje lýtka,
oděna do barevných šatů
jako památka starých časů,
vlasy vždy dokonale učesané
a tváře trochu zčervenalé.
Že je kouzelná se o ní říká,
chodí do ulic města když se stmívá...
Toulá se svou bílou kočkou,
při chůzi kroutí každou svojí křivkou,
zpívá si a láká všechny krásné muže,
a každý by chtěl ke kouzelné múze...
Poslouchat její zpěv plný radosti
omamný zvuk, lék na všechny starosti...

Večera temnějšího než ďáblovo srdce
otevřela se kudla v hrozivé ruce
usmrtila toulavou vránu,
černá krev ztekla do kanálu.
Poslední výkřik zalil ulici Divou,
ulice pláče a postrádá osobu živou
Místo zpěvu, slzy po tváři jí tekly,
z hlubokých očí dvě řeky...
Už vyprchal i poslední doušek života
a v ulici zavládla samota....
Pod povrchem jinovatky leží zde až do svítání...
Spěchajícího kavárníka nečeká zde pěkně překvapení.
Smutný obraz čekal toho muže,
zpolíčkován pocitem že nic nezmůže,
zavolal dlouhý vůz s černým lakem
s dřevěnou rakví zanesenou prachem...

Smutný obřad konal se za deště,
na počest mrtvé nevěstě.
Všichni přišli v černém podívat se na ni
vážení pánové i paní,
přehlídka "slušných lidí" a noblese
skrytá za falešným závěsem...
Bez jediného slova odsoudili
bez výčitek očernili.
"Stejně to byla jenom děvka"
byla poslední věta...
Bez poznámky dav přikývnul,
a divou potrhlici zavrhnul.
Pak už zůstal jen hrobeček s jednou svíčkou,
farář a kavárník s bílou kočkou.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...