Jízda vlakem

Stojím na rohu ulice
čekám na poslední autobus
stojím s kufrem v ruce
opouštím domov a jedu za tebou
tvé oči mě táhnou z domu pryč
a všechny tvé křivky po nichž prahnu víc a víc
mě doslova lákají za tebou ať jsi kdekoliv...
Láska smíchaná s chtíčem a obsesí
ovládá moje nohy, ruce, hlavu, péro
Loutkařova ruka ovládá moje tělo,
žene mě blíž a blíž k tobě
S tím trpkým vědomím sebedestrukce
a duševní povodně...

do secesní budovy nádraží mě veze taxikář.
zkušenej maník se srdcem na dva kusy
a ledvinama na šutr...
Nemám drobné a tak platím duší...
Oba víme že se vidíme naposled v životě
a oboum to vyhovuje...
Ty drobný si třeba sežer...

Už na mě čeká železné monstrum,
dlouhý těžký červ táhnoucí se krajinou...
Jako vždy jsem přišel s předstihem, ktery mi jako pokaždé k ničemu není...
prodírám se mezi parazity usazenými ve střevech vlaku;
s výrazy každodenního zoufalství
a nevole ze života o kterým ví každej ksicht svý...
Narážíme do sebe rameny a falešně se omlouváme
Při tom všichni víme že potřebu drbnout si do debila ve vlaku všichni máme...
A tak si drbeme, občas si dokonce žďuchnem
vybíjíme si tu pracně nastřádanou zlost
protože hry na kultivovaného člověka máš už tak nějak dost...

Jako vždy jsem schytal jediný místo u hajzlu na zemi...
Tak držím hubu a vděčně tam sedim se zavazadly všemi...
Napříč vagonem se táhne smrad z toalet...
V obležení paniček s nachlazeným močákem předávajíc si štafetu cestou z hajzlu na sedadlo a ze sedadla na hajzl...
V půlce cesty někde u Pardubic skočí chlap pod vlak...
Celýho to rozšmelcuje a řidič má doživotní trauma...
Chlapi v bílých overalech ho seškrabují z předního skla a já přemýšlím o smyslu života...
Jak moc musel být na dně, aby se zprovoznil ze světa?
Abych zahnal chmury krátím si chvíli myšlenkami na tvé vlasy
Už slyším v hlavě tvůj hlas
a nemůžu se dočkat až spatřím tě zas...

Na obloze líně pluje karavana mraků
A já už několik hodin kontempluji na podlaze vlaku
Mořený délkou času začínám trochu zoufat...
navíc kecy spolucestujících se nedají poslouchat...

Konečně!! Můj železný červ dojel do cíle
vylízám konečně ven s napětím v srdci...
Chvilku hledám, hledám svou krasavici...
Tlukot srdce se prudce zrychluje a
zdravý rozum naprosto stagnuje
Konečně tvé hedvábné vlasy
chuť tvých rtů a nekonečně hluboké oči...

Je krásná noc a já mam prosbu jedinou
...ať se stane tato báseň pravdivou...