Odtržení

Ona se ale smrti nebojí...
naříká matka vytahujíce úplatek,
vždyť ani neví kde je Aljaška!
Ale ty duhovky jsou její!
rozčiluje se úředník
... ano jsou moje, copak nevidíte jak krásné barvy to jsou?
Vy pošetilá holubice...
stejně podepíšete.

Neplačte matko a sbohem,
a vy pane táhněte pryč!
Křičí moje dětství z plných plic.
Až se začnou řítit všechny ty mrakodrapy
nám všem na hlavu
budu stát hrdě po cestě domů
Nech si svůj úsměv společnosti!
Jen jsem si hrála s duhovkami...