Jednou vykvetou pampelišky modře
a jednou uvidí ptáci moře
vzlétnou vysoko až nad mraky
a vítr bude hladit kůži
jemněji než kterýkoliv zamilovaný
Pak sundám svoji košili
a neuvěřitelně neukojený
zaryju své nehty a pocity hluboko pod kůži
Ještě stále mám ohnivou zbraň
pro ty jež jsou krásní a chtění
a ještě stále mám ohnivou zbraň
a palím všechny jejich triky
Spontánnost chvíle mě dovádí k šílenství
a motýl se mi dvoří
Umírá chtíčem být mým,
ale někdo tu je a dýchá
Je zahleděný do tebe a čeká
a klidně by umřel jen aby mohl spatřit
to všechno kolem tebe
a uvidět vnitřek sebe
Cítil jsem to už dříve
možná v jiném životě
nebo pár dní zpátky
dokud se neuzavřely brány
a já ztratil hlas
cítím strach a ptáci vidí moře
vše se mění v prach a všude sálá hoře
vstup dovnitř a uctívej co chceš
podívej se do zrcadla
věř že to není lež
nebo jdi pryč, tak už běž
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
úterý 4. prosince 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Jak bídná to je vlastnost mít potřebu svěřovat se... Zpravidla jsme schopni o sobě vyklopit úplně všechno každému neznámému cizinci, ale kdy...
-
Hledám odpověď Hledám doma Hledám venku Hledám ve skříni i v šuplíku Hledám v krabičce od bonbónů i v plastových sáčcích Hledám sám ...
Žádné komentáře:
Okomentovat