Stereotyp lásky

Oči šelem upírají na mě zraky
vystavují na odiv svoje křivky
a já se topím v moři vlasů
v hypnóze temných časů
Nechávám se laskat hebce
unášen eufórií tak lehce
a smečka si vybírá oběť svou
onen chlapec myslí na jinou
a všechny krásné tváře
pláčou v noci do polštáře
& pózou si ničí životy
ve tmě plné nahoty
hodné spasení v těžké době
lžou blízkým a lžou i sobě
už nezbývá žádný soucit
jen spolu sdílíme stejný pocit
Pocit cítění všeho...
Necítění zhola ničeho
Zajal mě pohled svůdný
stáhl do hluboké studny
ledovou vodou obklopený
ve tvých očích utopený
mezitím všechny růže vadnou
a jen čekám až hvězdy spadnou
A zdánlivě slibní spasitelé lámou srdce
zbyla jen suchá kytka v ruce
cigareta dohořívá, špiní plíce
potrhaný kabát, v něm uprchlice
Obtisk černé rtěnky na hraně šálku
to další kluk vyvolal světovou válku
dva oceány mezi nimi
kdo ví kde je více vinny





(Jen další stereotyp lásky
na srdci o jizvu víc a na čele vrásky)