Fyzická nevolnost ze života

Polykám černé sliny...
pusa se mi křiví hořkostí
a můj žaludek se plní krví,
plní se až k prasknutí
dokud se neutvoří mála skulinka
měnící se v širokou díru,
z které se valí krvavá kyselina
a třísní čerstvě uklizenou podlahu z mramoru
tekutina se rozlévá po chodbě
a špiní andělsky bílou podlahu
onou páchnoucí hnilobnou tekutinou
Moje tělo ještě vydává poslední příkazy snahu zachytit rukama
vyvěrající vnitřnosti
skrze bolest a kluzký povrch orgánů
valících se ven s takovou razancí,
jež je nemožné zabránit
Jako divoká řeka, která protrhla starou hráz s malou prasklinkou měnící se v obrovskou spáru zkázy
Jak odporný to výjev člověka,
tedy mne bezmocně se snažícího změnit svůj osud jež končí v kyselé špíně na podlaze
a nutí mě si tuto hrůzu uvědomit
dokud ze mne nevyprchá život