Když

Když hoří nebe ovládá mě žal
když pláčou stromy, to člověk se smál
když šeptá město soucitu slova
to začíná den... zas a znova
Když ptáci večer utichnou
tvoje slzy na tváři schnou
když poslední kapka vína ukápne na zem
tuhne krev v žilách pijákům všem
Když svit měsíce ozáří svět
stále věřím, že se vrátí zpět
když z úst vychází pravda
lež začne se domáhat práva
když lístek stromu spadne na zem
spadne i tíha stromu na něm
Když matka dítěti dává lásku svou
potřebuje ji, jen ji jedinou
Když dojde v šálku káva
cukr zbytečným se stává
když budík přestane fungovat
čas začne kariéru ruinovat
když básník má zlomené srdce
hojí jej verši prudce
Když na světě nezbude už vůbec nic
stále budeme chtít víc a víc
Když člověk přestane milovat
už nebude koho litovat
Když skončí den a nezačne jiný
každý budeme vlastnit kousek viny...
když hoří nebe ovládá mě žal
hoří i stromy a člověk se směje dál