Den jako každý jiný

Vstal jsem jako každý jiný den
oblékl se poněkud ležérně a šel ven
byl to den jako každý jiný
v ulicích furt stejné zločiny
něco jiného však na něm přeci bylo
do koutů mé mysli se to skrylo
byl to našeptávající hlas
co tě zžírá zevnitř zatímco plynne čas
nevěnoval jsem mu zprvu pozornost
dokud jsem v něm neuviděl jistou podobnost
už jsem tenhle hlas v hlavě slyšel
už si nevzpomínám odkud přišel...
Vím že jazyk používá jedovatý
trávit lidem mysl jako každý svatý
ovládat každý můj krok
malý krůček nebo velký skok...
Vystaven trapným situacím
pod vlivem se k nim vracím
v zakouřené Cafeterii
hořký espresso piji
stejná chuť jako v mý mysli
minulost zastřená nesmysly
a jedovatý jazyk stále šeptá
a na pocity se nikdo neptá
Tento depresivní den končí,
s posláním, aby mohl přijít další
stmívá se a slunce zapadá
a spolu s ním i moje nálada
den jako každý jiný
oděný do noční krajiny