Nádražní

MINULOST
Vystupuji z vlaku jako vždycky
ta samá nádražní hala jako vždycky
vzpomínky na dny s tebou ruku v ruce
probíhají mi hlavou v jednom kuse
Chvíle shledání po nekonečném odloučení
to štěstí v srdci co už není
Obklopen tvými hebkými vlasy
nejsladší polibek z lásky...

SOUČASNOST
Nádražní hala a všude prázdno
další zakalený ráno
stejný nádraží jen čas je jiný
ještě stále hledám svůj kousek vinny
kachličky jsou mi dnes postelí
prapodivná osoba, smutkem posedlý
kapitulace a zředěná krev
bolavá hlava a svalová křeč
A pak už jen to místo kde vše začalo...
místo kde vše skončilo
zde jsi do svého vlaku nastoupila
a nadobro mě opustila

BUDOUCNOST
Kdo ví...