Bez názvu (2)

Tma vtrhla do města
Násilně jako znepřátelená armáda
Jen pod mými okny stojí černá silueta
Nevím kdo to je, prostě tam stojí
stojí a sleduje mě
mne a mé milostné eskapády
všechny mé smutné chvíle
i chvíle štěstí
Každou sekundu mého života
když vstávám...
když usínám...
když se miluji s tebou
a dotýkáme se orosenými těly
navzájem spojeni... bez zábran, které uletěly
Stále pod dohledem oné postavy
černé tajemné siluety
všudypřítomná...
čeká ve stínu
žiju svůj život...
stále pod dohledem

Občas však jako by se vytratila
to když jsem s tebou
jako by neexistovala
když jsem s tebou

Být s tebou...
ve tmě, tentokrát přátelské
a vyznávat ti za úplňku lásku
prohlížet každý detail, krásku
objevovat jemné nedokonalosti...
Obklopeni v našem vlastním vesmíru
odletět ode všech pryč
nechat černé siluety zmizet
jen sebe navzájem mít
Darovat ti své zjizvené srdce
a spát na podlaze
patřit tobě
nosit tvoji vůni hrdě
líbit se sám sobě
Líbat celé tělo tvé
a na nic jineho nemyslet
rozplynout se, dosáhnout nirvány
odejít za vesmírné brány
Soustředit svou mysl na bytost tvoji
zbavit se pozorovatelù svojích
Mít pod oknem zas jen trávu
poslat to tajemné stvoření k pánu
zapomenout na ně
ne úplně jenom trochu...
Po té temné noci vstát
a udělat snídani