Lístky cypřišů rozemelu na prach času,
přesýpávajícího se v hodinách...
Prší zlaté kapky děště
a najednou se vše zdá být drahé a krásné...
Prach skrytý pod vrstvou zlata
se dál rozpadá
a zlato se potají v prach mění...
Vítr odnáší i ty nejmenší snítka,
až na konec světa a zase zpět...
Pod zlatým sarkofágem,
i krásná orchidej zkomírá...
Zkomírá, dokud nezbyde jen shnilé tělo
ve třpytivé krustě bez hodnoty...
Je květina pokrytá zlatem krásná,
když nevoní?
Žádné komentáře:
Okomentovat