pondělí 21. prosince 2020

Vlak Domů

 Snad po sté jedu tímhle vlakem...

Na rozhraní...

létám z obláčku na obláček...

Občas padám jako Ikarus,

moc blízko slunci,

moc blízko hranici chtíče...

Míjím všechny rozpadlé budovy

s vytetovanými graffiti...

Připomínají mi domov...

Ulice pomalované z čisté rebelie,

anonymní sláva writerů...

Mýjím smíšené lesy,

plné kouzelných stvoření...

Města a vesnice,

o kterých nikdo nikdy neslyšel...

obývané komunitou zmítající se v melancholii...

Plné neobjevených umělců, snílků a podivínů...

Město zahalené v betonové šedi...

Snad po sté jedu tímhle vlakem...

domů...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...