černá žluč

vlnky se jemně pohupují po hladině kaluže,
je v nich svět...
vzhůru nohama,
protože zde,
je vše v pořádku...
zatímco v mojí hlavě,
je neuchopitelný pocit...
postavička s vychrtlým tělem
sedí v rohu,
s tím svým dokonale prázdným výrazem,
směje se nebo pláče?
... je mi zima z pohledu na sněženky,
a ruce ještě nestihly prokřehnout...
holubi jsou tlustší čím dál víc,
jejich křídla lepí...
jazyk pálí od neuvážených slov,
vůně mrtvých krav láká masožravce...
starý kabát z kůže je pro smích
a duše se obrnila, před rampouchy,
ostrými jako nože...
boha píšu s malým B
a ještě nějak žiju...
na špatný straně kaluže...