Nekonečná modř se táhne do dáli
Papírové lodičky se pohupují na vlnách...
Námořníci hledí prázdnými výrazy do vody ...nevěřícně...
Slzy slanější než kdy dřív
kanou po tvářích,
ztrácí se v plnovousech
upletených z prázdných slov...
A ryby?
Kdesi tam jsou,
Topí se v plastu...
Žaludky plné k prasknutí
a přece o hladu...
A ta modř...
kam se poděla?
Žádné komentáře:
Okomentovat