Měl jsem strach...
zůstat vzhůru,
i jít spát...
byli všudypřítomní...
ve světě snovém
i realitě...
obklopovaly mě můry
z nitra mojí mysli...
Minuty trvaly roky
a ráno bylo soudným dnem
i nadějí...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
Žádné komentáře:
Okomentovat