II.
Roste...
Strom, stéblo i houba...
Strach i nejistota...
Nejdříve se jemné kořeny jak vlásečnice prodírají na povrch
...tvého vědomí
Marně se snažíš potlačit vlivy přírody ve své hlavě...
A v těch cizích ještě marněji.
Jako strom čeká celá staletí a jednou jej ze sebe dostaneš za strašlivé bouře za švihání lan a provazů...
Neodešla navždy...
Ta palčivá touha...
Jednou se vrátí a bouře započne...
Žádné komentáře:
Okomentovat