I.
Občas se toulám lesy a myšlenkami,
unešen sny o umírání
a všem co zbylo z dnešní noci...
Svázaný vlastními představami mezi kmeny stromů,
pohozený a oděný jen v nahotě...
Bez strachu mluvit o zakázané sekci přístojného...
Vládnout krutou mocí nad svými sny...
Všichni jsme otroci vlastního strachu...
sotva nacházím odvahu vyslovit je šeptem...
jen v obklopení tichých společníků lesa rozjímám společně se stromy,
dusícími se plyny ze zářících měst...
Přesně tak jak jsem byl stvořen.
Žádné komentáře:
Okomentovat