Každý ráno jdu po ulici
a míjím domy ještě promrzlé nocí,
z kterých vylézají ospalí lidé
spěchající do práce...
A jak tak jdu, potkávám zástupy dívek, probodávající mě pohledy...
S cigaretami v koutcích prochází hlavní třídou a bedlivě pozorují...
Každý můj krok a pohled,
každý náznak zájmu...
Pak na poslední chvíli odvrátí zrak a dělají jako by nic...
Když se vynoří spásná budova,
spěchám ještě víc...
Utíkám od těch pohledů,
jenže není kam...
Žádné komentáře:
Okomentovat