Nikdy me nepřestanou udivovat lidské osobnosti...
Nemyslím ty co nevědomky dodržují dokonalou uniformitu oblékání i smýšlení...
Mám na mysli ty surové typy lidí, se svou zažitou vyzáží, která vás poprvé praští do obličeje a až po pár setkáních si v nich začnete libovat...
Jedním z krásných příkladu tohoto typu je jakýsi pan Ruprecht.
Ruprecht... co dodat...
Pan Ruprecht je vyzrálý muž okolo padesátky, jež se živí oceňováním nábytku...
Nikdy jsem ho neslyšel říct ani půl slova, což mu dodává na tajemnosti, protože o tom jak zní takový hlas pana Ruprechta, se můžu leda tak domnívat...
Pokaždé se vynoří ze své prodejny starého nábytku se svým typickým vzhledem.
Podle přikázání ministerstva školství vám nyní popíšu postavu (samozřejmě zeshora dolů).
Pan Ruprecht má černé lehce prořídlé vlasy, jež mu na hlavě spočívají v účesu “dvě hodiny pod proudem elektrického vedení”,
jež pokaždé přikryje kšiltovkou.
Vlasy se pak poněkud sápají zpod kšiltovky...
Jeho nos je ukázkovým příkladem stereotypu židovského čichového ústrojí, pod kterým bují černý knír volně visící podél jeho rtů až k bradě.
Celému obličeji dodávají finální jedinečnost maličká očička...
Pan Ruprecht je jeden z těch lidi jež nosí tzv. džínovou soupravu to jsou džíny a džínová bunda.
Jeho poprsí zdobí triko (jež tak hrdě nosí) s nápisem Deutschland.
Sudety máme stále v srdcích a krevním oběhu a pan Ruprecht je toho živým příkladem, navzdory vlivu amerických řidičů náklaďáku...
Žádné komentáře:
Okomentovat