Samotný v celém vlaku
sním o kluzácích z budoucnosti...
Teplo lásky mě hladí po tvářích
a ze srdce jako by spadlo tunové zátěží...
Kdy přijde zkouška dospělosti?
nervózně se ptám a kdesi uvnitř se stále cítím chlapcem...
Sedím zde sám, ale nejsem si tím tak jistý...
Vím však že ona na mě čeká,
bílá holubice zářící v temných obrazech světa,
či snad mé hlavy?
Všechna nádraží vypadají jako poslední zastávka před tunelem tmy...
Moje duše je jak po výprasku ale usmívá se, já tmu rád...
Je mým domovem...
Žádné komentáře:
Okomentovat