Sudetenland IV.

Boží chrám se tyčí mezi lesy a horami
uctíván tolika generacemi
zneuctěn a znova uctíván
tyčí se v pustině... zcela sám
a brutální krása kraje samoty
svlékla mě do naprosté nahoty
těla i duše
jen vítr šlo slyšet,
jak šeptá historii krve
jež zde byla a vždy bude.
Lidé jsou slepí a nevidí zřejmé kolem sebe,
jen odsuzují místní obyvatele snědé,
jež měli tu odvahu zde žít
když krev německá ni česká zde nemohla být.
Zemí nikoho bych nazval tuto pustinu
kytička ba ani celá louka, zde nepatří nikomu...
A každá malá osada má jizvy na duši,
ach kolik zde bylo mší zádušních...
Boží chrám své ovečky stále střeží,
pokud zde zůstal ještě někdo, kdo v Boha věří...