Vysvobození z dnů samoty

Vstoupil do ulic lidského snění,
když dosáhli  vzájemného souznění,
tělo byla dokonale jemná pustina,
a čas zmizel do lahve od vína
Spoutala jsi jej vášní svého klína,
tiskla ho pevně rukama svýma...
každý jemný dotek byl jak malá vlna
a spocená kůže byla mořská hladina
obklopen horkem lásky
omámen milosnými opiáty...

Můrák po tolika nocích a dnech samoty
schoval se v kráse tvé nahoty
a přečkal dlouhý čas tmy
vnitřně naplněný něhou tvé náruči,
pak už jen roztáhl svá křídla toulavá
a uzavřela se nekončící dálava
kdesi za obzorem
za bloudícím nočním tvorem...