Kdyby se mě někdo zeptal jaká droga je nejtvrdší...
Řekl bych láska.
Když miluješ, ta nejlepší euforie prostupuje celým tvým tělem...
Vydržíš celou noc vzhůru jen se svou láskou omamující jako nejtvrdší narkotika...
Hlad i žízeň zmizela...
To láska nasytila tvou duši...
Ukojila všechny lidské potřeby a probudila zvířecí pudy...
Pak přijde závislost, kdy ji potřebuješ tak moc...
miluješ ji čím dál víc...
Začneš si představovat a utvářet život jen s její přítomností...
chceš ji...
A pak přijde ten okamžik, kdy o ni přijdeš, když ji potřebuješ ze všeho nejvíc, ale proste tu není...
Nejdříve si říkáš, že to zvládneš, ale pak to přijde...
Abstinenční příznaky...
Cele tělo začne vybrovat a být tak neskutečně slabé...
Mozek se začne vařit v myšlenkách na ni a ďábel s bohem se perou uvnitř tvé ztrápené hlavy...
Nic už nechutná tak jako dřív a dokonce slunce jako by se ti smálo do obličeje...
Potřebuješ ji zpět, potřebuješ ji jako drogu, kterou si pumpuješ roky do žil...
A tvoje svaly se třesou dál a ty se jen bezmocně svíjíš v slzách na studené podlaze své koupelny...
A když odejdou veškeré pocity, uvědomíš si, že se z té koupelny musíš dostat a víš, že ta osoba co vyjde, bude jiný člověk...
Aby ses znovuzrodil musíš umřít a začít znova...
Zamilovat se... do sebe do někoho jiného a prolomit ten začarovaný kruh depresí a zlomeneho srdce...
Žádné komentáře:
Okomentovat