Vrazi stromů

Pod nohami nám praskaly větve...
i když jsme našlapovali tak lehce,
jako trojce zlodějů vkrádali jsme se lesem
a každým krokem nořili se dál tichem...
tak hrozivým a nemilosrdným až kroky naše
nebylo přes všechno to ticho slyšet...
Poněkud surově trhali jsme stromy i s kořeny
životy jejich byly našema rukama zmařeny...
pak i zeleň a barva zbylých stromů zšedla,
jakoby do půdy duše stromů slezla
a vpila se do hlubin prázdnoty
zcela potichu a bez jediné stopy...
Ticho se vkradlo do našich spánků
a zahryzlo se do mysli a bolavých spánků,
studený pot tekl proudem po celém těle
a duše naše byly potemnělé...
Křičeli jsme z plna hrdla,
ani hlásku však ústa nevydala...
Zoufalí a nepříčetní běželi jsme pryč,
však kdesi v nitru cítil jsem, že není kam utéct...
Pak zaslechl jsem zvuk jediný
jako když kosou seče smrt životy vinných i nevinných...
v ten okamžik dal bych všechno
slyšet naposled zpívat ptáky
stát bosý na louce a zpívat taky...