Jedno ráno sbíral jsem luční kvítí,
bosý... jsem stál uhranut dojetím
v ještě mokré trávě poseté fialkami
čerstvě vzbuzené nočními kapkami
-předzvěst nového dne, bylo chladno...
slunce ještě sílu svou nemělo
a v tichu před spěchem světa
já utekl jsem do louky ticha
a našel mír v chaosu společnosti
aspoň na chvíli se od ní odprostil...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
neděle 9. června 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
-
Jak bídná to je vlastnost mít potřebu svěřovat se... Zpravidla jsme schopni o sobě vyklopit úplně všechno každému neznámému cizinci, ale kdy...
Žádné komentáře:
Okomentovat