lží zdá se mi i slunce svit
ten hnus jež okolo sebe vidím
tolik bolesti z druhých cítím
Slova matek tak chladná dokážou být
otráví srdce a nechají jej shnít
stáří známí najdou si vždy dýku
a znenadání trčí nám chladná ocel z týlu,
V žilách nám proudí černá krev
a z úst již dávno nevychází zpěv.
svět se zbarví do krvavého purpuru
všichni na jedné lodi potápějící se ke dnu...
lžou si do tváří vybarvené falší
a každým dnem přibývají další a další!
v pohodlí podpalubí starého korábu
kde vládne král krysa ve svém prohnilém chrámu
Užírají si navzájem ze svého svědomí
pokrytci ve vlastní rezavé lži svázaní,
zaslepené zdřevnatělé loutky
továrně vyrobené a továrně smýšlející kostky...
Procházím pološílený podpalubím
a o palubě bez krys sním...
Brodím se ve sračkách po kolena
hnijících dvě milénia...
jen projít a vyjít ven
nadechnout se čerstvého vzduchu a umřít bez nich... s klidem
Žádné komentáře:
Okomentovat